Test nahoře běží na české klávesnici, kde háčky a čárky sedí na číselné řadě. Bez účtu a zdarma. Skóre počítá klávesy, které jste trefili napoprvé.
V českých textech na tomhle webu se objevuje patnáct písmen s háčkem nebo čárkou. Na běžné klávesnici pro ně není místo, a čeština to vyřešila tak, že jim dala horní řadu.
Devět jich tam sedí bez Shiftu: ě, š, č, ř, ž, ý, á, í a é. Další dvě mají obyčejnou klávesu, ú na horní písmenné řadě a ů rovnou v základní řadě vedle l.
Zbyla čtyři, a nejsou náhodná. Ó, ď, ň a ť jsou v těchhle textech nejvzácnější, dohromady jedenáct výskytů, a jenom ta se píšou přes mrtvou klávesu.
Výsledek je, že se v češtině skoro nic neskládá. Přes mrtvou klávesu jde 0,4 % všech znaků. Pro srovnání, v řečtině je to 11,7 % a ve vietnamštině přes dvacet procent.
Když písmena obsadila horní řadu, číslice se musely posunout. Na české klávesnici je všech deset pod Shiftem.
Ze čtyřiceti rozložení na tomhle webu to platí ještě přesně o jednom, o francouzském. Nikde jinde nenapíšete číslici bez modifikátoru.
Při psaní souvislého textu to skoro nevadí, protože číslic je v běžné větě málo. Vadí to při psaní čísel, a proto je cvičení s čísly v češtině znatelně pomalejší než cvičení se slovy, i když jsou znaky stejně dlouhé.
Ř má pověst nejtěžší české hlásky pro cizince, ale pod prsty je to obyčejná klávesa na číselné řadě. V těchhle textech se objeví 31krát.
Těžké je vyslovit, ne napsat. To je u klávesnice běžné: obtížnost jazyka a obtížnost jeho psaní spolu nemusí souviset vůbec.
Co se pod prsty pozná, je něco jiného — shluky souhlásek. Česká slova jako čtvrt nebo scvrnkls nedávají ruce žádné oddechové místo, podobně jako polské. Průměrné české slovo má v tomhle seznamu 4,42 znaku.
Čekejte o pět až patnáct méně než na jiných webech. Stojí za tím dvě rozhodnutí.
Typepace ukazuje čistou rychlost, ne hrubou. Hrubá počítá všechno, co jste napsali; čistá jenom to, co vyšlo správně napoprvé. Vzdálenost mezi nimi je cena vašich chyb, ve stejné jednotce jako rychlost.
A oprava nic nevrací. Když se vrátíte backspacem, to místo už bylo posouzeno ve chvíli, kdy jste přes ně přešli. U diakritiky je to znát nejvíc: slovo bez háčku se pořád přečte a pořád je to špatný znak.
Seznam slov a citáty jsou české od začátku. Seznam sleduje skutečnou četnost užívání a není to přeložený anglický seznam; citáty jsou přísloví a věty vedené jako Neznámý, protože u přísloví se autor nedochová.
Dlouhé a úřední texty fungují naopak a je lepší to říct rovnou: je to tentýž úryvek ve všech jazycích webu, převedený do češtiny a doplněný o částky a data, která k němu patří. Je to záměr. Kdo píše stejný text česky i anglicky, porovnává dva svoje pokusy, ne dva druhy textu.
Na skóre nic, na prstoklad všechno. Test počítá znaky, které dorazí, ne to, co je natištěné na klávesách. Ale tahle stránka popisuje českou klávesnici, kde jsou y a z prohozené a háčky sedí na číselné řadě. Na americkém rozložení budete diakritiku vyrábět jinak a poznámky o číselné řadě pro vás neplatí.
Počítá, na každém místě, kde text chce písmeno s háčkem nebo čárkou a dostane holé. Č a c jsou dva různé znaky v kódování, ne jedno písmeno s ozdobou. Slovo zůstane čitelné, takže si toho oko při kontrole nevšimne; počítadlo ano.
Vynásobte pěti. Slovo se podle úmluvy počítá jako pět znaků a číslo na obrazovce stojí na téže úmluvě, takže 40 znamená 200 úhozů za minutu a 60 znamená 300. Zkratka wpm na obrazovce je anglická, míra je stejná.
Protože horní řadu obsadila písmena s diakritikou. Obejít se to dá numerickou klávesnicí vpravo, kde jsou číslice bez modifikátoru; v tomhle testu na tom nezáleží, protože počítáme znaky, které dorazí, a je jedno, kterou klávesou jste je vyrobili.
Jako měření ano, jako trénink nestačí. Řekne vám, kde právě jste a které klávesy vám berou čas. Na přechod ke všem deseti má web část s lekcemi, která staví postup od základní řady, a tenhle test používejte mezi nimi, abyste viděli, jestli se něco pohnulo.